Znáš ten moment, kdy si řekneš, že si dáš jen jeden kousek… a najednou je celá čokoláda v tobě? Nebo když otevřeš lednici, ani nemáš hlad, ale stejně sáhneš po něčem „dobrém“ - a ne jednou?

A pak přijdou výčitky, pocit selhání a myšlenka, že bys měl/a mít víc vůle.

Pro to, co zažíváš, existuje poměrně přesné biologické i psychologické vysvětlení. Říká se tomu bažení, neboli craving, a je to poměrně silný, naučený proces, ve kterém spolu pracuje mozek, tělo i prostředí.

🧠 Co je vlastně bažení

Není to obyčejná chuť na jídlo. Je to náhlé, silné nutkání něco sníst — často něco velmi konkrétního, a je těžké to ignorovat. Není to hlad, ale spíš vnitřní tlak, který tě nutí k jedení.

Typické je, že sníš něco, co jsi nechtěla nebo více, než jsi plánovala, a někdy pokračuješ i ve chvíli, kdy už vlastně ani nemáš chuť. Přesto se k tomuto chování vracíš znovu a znovu, často s pocitem, že „tentokrát to bude jinak“.

🍔 Proč mozek preferuje čokoládu před mrkví

Mozek ještě stále není nastavený na dnešní pohodlné prostředí plné vysoce zpracovaných potravin. Po většinu evoluce bylo jídla málo, a proto bylo výhodné sníst cokoli, co mělo vysokou energetickou hodnotu.

Cukr znamenal a znamená rychlou energii, tuk dlouhodobou zásobu energie a sůl byla vzácná a pomáhá například udržovat vodu v těle.

Kombinace těchto složek pro nás je evolučně výhodná, a proto je mozek „miluje“ a doslova po nich touží.

Moderní potraviny, jako jsou sladkosti, chipsy, fast food, ochucující omáčky apod., jsou cíleně designovány tak, aby tyto složky obsahovaly a stimulovaly náš mozek k neustálé konzumaci. Umí to mnohem více než běžné, přirozené potraviny.

A proto mrkev nad čokoládou většinou nevyhraje.

⚡ Co se děje v mozku

Když sníš něco chutného a energeticky boahtého, aktivuje se v mozku systém odměny. Jedním z klíčových míst v mozku je nucleus accumbens, kam se uvolňuje dopamin.

O dopaminu se říká, že je to hormon „odměny“. Novější výzkumy ukazují, že dopamin se vyplavuje mnohem dříve – už ve fázi očekávání odměny.

Proč je to tak důležité vědět?

Když si dáte poprvé čokoládu, uvolní se dopamin až při samotném jídle. Mozek tuto zkušenost vyhodnotí jako opakování hodnou, spojí celou situaci s různými podněty, které snězení čokolády předcházely. A pak se dopamin začne uvolňovat už ve chvíli, kdy jídlo jen vidíš nebo na něj pomyslíš.

Stačí podnět a mozek spustí naučený vzorec → dej si něco dobrého.

Nutno doplnit, že na celém procesu se nepodílí jen dopamin. Roli hrají i další látky, které ovlivňují potěšení, uklidnění, celkovou náladu nebo se podílejí na procesu zapamatování.

🍫 Jídlo nefunguje jen jako zdroj energie, ale i jako způsob, jak se cítit lépe

Tak se mozek naučil, že na stres, smutek, nudu nebo osamělost jídlo pomáhá.

Tento proces může být natolik zautomatizovaný, že si ho ani neuvědomíš. Najednou stojíš u lednice a vlastně nevíš proč.

Moderní prostředí, ve kterém žijeme, tento proces ještě zesiluje. Jídlo je snadno dostupné a neustále na očích. Večer u televize, práce na počítači nebo mobil v ruce se tak stávají silnými spouštěči k jídlu navíc.

Mozek se za pomocí dopaminu naučil spojovat určité situace s určitou reakcí.

Večer = jídlo.

Mobil = jídlo.

Stres = jídlo.

Nuda = jídlo.

⚠️ Jak z toho ven?

Chci abyste věděli, že sem tam chuť nebo bažení na "něco" samo o sobě není problém.

Problém je to ve chvíli, kdy se jedení stane častým, automatickým a těžko ovladatelným. A vybírá si svoji daň v podobě zhoršeného fyzického nebo psychického zdraví. Můžete se také dostat do bludného kruhu, kde jídlo slouží jako úleva, ale pak přicházejí pocity viny a selhání, které celý cyklus přejídání znovu spouští.

Doporučuji postup založený na pochopení, sebepoznání a postupné změně návyků:

1. Začni tím, že si začneš všímat, kdy se bažení objevuje a co ho spouští.
2. Nauč se rozlišit fyzický hlad od situací, kdy jíš v reakci na emoce nebo vnější prostředí.
3. Uprav si podmínky tak, aby bylo jednodušší reagovat jinak – například neměj doma zásoby sladkostí, tak jednoduché to může být 😊
4. Omez v jídelníčku vysoce zpracované potraviny, které problém jen prohlubují.

Velmi účinná je kognitivně-behaviorální terapie, která pomáhá měnit naučené vzorce chování. Její principy používám v individuální práci i ve skupinových kurzech 😊

Změna nezačíná větším tlakem na sebe, ale pochopením toho, co se ve vás skutečně děje a pak s tím efektivně pracovat.