Pozitivní psychologie vznikla na přelomu tisíciletí jako protiváha k obecné tendenci psychologické vědy zaměřovat pozornost především na patologii a opomíjet to „normální“ nebo dokonce to pozitivní a hezké, co v životě člověk prožívá.

Jednou z otázek, kterou si pozitivní psychologie logicky kladla bylo, zda a jak je možné trvale zvýšit míru duševní pohody a prožívaného štěstí. Výzkumy, které na toto téma proběhly, však nevyznívaly zrovna povzbudivě. Věděli jste například, že lidé, kteří vyhrají velkou částku v loterii, jsou sice přechodně šťastnější, ale už po několika měsících se jejich míra prožívaného štěstí a duševní pohody vrátí do normálu? A to na takovou hladinu, na které byla před výhrou. Jako by se snad ani nic převratného nestalo. Z toho vyplývá, že vnější, i velmi silné pozitivní podněty a události v zásadě nemají trvalý vliv na míru pozitivních emocí, kterou v životě prožíváme. Obecně máme tendenci si na všechny pozitivní změny přivyknout a začít je brát jako normu.

Martin Seligman si v návaznosti na toto zjištění pokládá otázku a uvádí tak velmi trefný a hezký příklad. „Nemáme to náhodou se snahou o zvýšení naší duševní pohody podobně jako se snahou o štíhlou linii?“ Řada lidí podlehne během svých snah zhubnout restriktivním dietám plným zákazů, které sice krátkodobě zafungují, hubnoucí shodí přebytečná kila, ale protože tato dieta jednoduše není dlouhodobě udržitelná (nemůžeme ji držet věčně stejně tak, jako nemůžeme věčně vyhrávat v loterii), v momentě, kdy od ní upustí, vrací se jejich váha postupně zpět do původního stavu (a často dokonce přibyde pár kil navrch). Úplně stejně se i naše nálada postupně po nějakém vnějším pozitivním zážitku, vrátí opět do normálu.

A tak ani mě na tomto místě nemůže než napadnout paralela. Víme, že pokud upustíme od nepřirozených a restriktivních diet a postupně přijmeme zdravé a pozitivní životní návyky za své (stanou se přirozenou součástí našeho života) můžeme nejenom zhubnout ale především si váhu udržet. Je ale stejně tak možné trvale zvýšit prožívanou spokojenost a štěstí?

Pozitivní psychologie je v tomto směru naštěstí optimistická (ještě aby ne!) a dává nám na tuto otázku odpověď.

Vděk

V úvodu zaznělo, že je přirozenou lidskou tendenci více zaměřovat se na negativní věci, které se nám v životě dějí, a opomíjet (nebo si až příliš lehce zvykat) na ty pozitivní. Slovo přirozenou používám záměrně, protože z evolučního hlediska byla pro naše prapředky schopnost co nejlépe analyzovat nepříznivé události, chyby či dokonce katastrofy, život zachraňující. Ovšem ve světě, který nás bezprostředně neohrožuje, se tato schopnost stává spíše „ne-schopností“ vidět slunce za mraky. Jednoduše řečeno, na cestě k větší duševní pohodě a spokojenosti, bychom se měli snažit překonat naši přirozenou tendenci „nimrat se“ v každém nezdaru, a naopak se aktivně procvičovat ve schopnosti přemýšlet o tom, co zrovna dobrého se nám v životě děje.

A to můžeme udělat právě tím, že dáme v našem životě více prostoru obyčejné ale krásné a důležité emoci, kterou je vděk.

Jak často pociťujete vděčnost? Jak často se vám stává, že vám někdo vděk vyjádří? A jak často jste to zase vy, kdo vyjadřuje vděk někomu jinému?

Zkuste si na tyto otázky zodpovědět a pokud máte jen trochu pocit, že vděku ve vašem životě by mohlo být i více, čtěte dál.

Vděk je pozitivní emoce, která se ukazuje být i velmi silným nástrojem ke zvyšování celkové hladiny duševní pohody. Pomáhá nám totiž si více uvědomovat to pozitivní a krásné, co se nám v životě děje. Již bylo několikrát zmíněno, že až příliš často máme tendenci si na tyto dobré události a skutečnosti v našem životě zvyknout a vnímat je jako normu. Projevení vděku ale pomůže si těchto věcí znovu všimnout, zvědomit si je, a tak i částečně znovu prožít radost jako ve chvíli, kdy se staly součástí našeho života. Nemusíme tedy stále dokola vyhrávat v loterii, abychom byli šťastnější. Stačí, když se naučíme prožívat více vděku za to, co nám výhra všechno umožnila.

Tři dobré věci

Stejně jako se přijetí zdravějšího životního stylu neobejde bez trénování pozitivních návyků, neobejde se ani zvýšení prožívané duševní pohody bez tréninku vděčnosti.

K tomu slouží jednoduché „cvičení“, které má název Tři dobré věci.

Vyčleňte si každý den před spaním pár minut, vezměte si blok a tužku (ale můžete si vzít i notebook či váš běžný diář), a napište si 3 věci, které se vám ten den povedly. Ale nejenom to. Napište i v krátkosti, proč se povedly.

Tyto tři věci mohou být drobnosti, které vás ten den potěšily (např. „Hezky jsem si popovídala o polední pouze s kolegyní.“ nebo třeba „Šla jsem z práce pěšky.“), ale mohou to být samozřejmě i významné události. U každé takové pozitivní události si zodpovězte otázku „Proč se stala? Proč se mi to dnes podařilo?“ (např. „Protože mě má kolegyně ráda, já mám ráda jí a dobře si rozumíme.“ nebo „Protože jsem dobrá a mám pevnou vůli začít se více hýbat.“).

Možná vám to z počátku bude připadat divné, ale uvědomte si, že s negativními událostmi toto děláme daleko častěji a přirozeně. Před spaním si přehráváme, jak jsme například tu odpolední poradu nezvládli a analyzujeme každý moment té vnímané „katastrofy“ dokud neusneme.

Věřím, že stojí za to, zkusit to jinak. A místo zpackané porady se zamyslet a uvědomit si, že když jsem následně přišla z práce domů, čekal na mě manžel, který mě pohladil a hezky utěšil. A takové momenty přeci stojí za trochu toho vděku.

Autorkou je Tereza Beníčková a článek napsala pro projekt Výzva 52.